Romance.

Karel Dewetter

Romance.
Nad starou, gotickou věží stál luny zlatý štít – a v oknech tmavých domů se paprsk jeho kmit. Ze starých zahrad hloubi bez voněl v rozkvětu a slavíci dva pěli tam v sladkém duettu. A v temném loubí domu, kam nesáh luny zrak, já v loktech měl tvou hlavu tvých vlasů zlatý mrak. Já líbal tebe v čelo i v skráň, kde oheň plálplál, a na tvém ňadru vzdmutém bouř srdce poslouchal. A ponocný ten šedý, šel kolem jako duch, šel s píkou, svítilnou svojisvojí, z níž v stín pad světla pruh. Zřel jistě, jak tě líbám, jak chvíš se, plna krás – a v mžiku světlo v plášt ukryl a tiše minul nás... 66