Na loutnu.

Karel Dewetter

Na loutnu.
O vnoř ruku bílou již v loutnu jemných strun, a zpívej nápěv starý, jenž sladkých smutků pln. O dívce zpívej krásné, jež snivý měla hled – a úsměv jako růže – leč srdce, – chlad a led. O dívce zpívej krásné, jíž bledý hoch měl rád, měl srdce oheň jeden – a krásný byl a mlád. O dívce zpívej krásné, o hochu pověsti – o dívky zradě bídné, a jeho bolesti. Proč v struny bít se zdráháš, proč v zraku vlhký svit?! – – Ach, vím – přec toho hocha ti začlo líto být! 67