Nad svým stolem.

Karel Dewetter

Nad svým stolem.
Knih řada – v listech jich tlí plány, sny a vzněty – jak v starém herbáři již dávno svadlé květy. A palmy po stranách, jež stinným listem chvějí – miluji přírodu – tu zeleň – úsměv její. A nad vším sz obrazu – sem růže, bych jej zdobil! zří Hugo, bílý kmet, jak caesar, svět jenž dobyl. Kol ticho. Všední ruch pod okny umlkává. Jdou sny a vzpomínky a v dlaň se chýlí hlava. Jen staré hodiny, jež labutí dvé krášlí, mě časem vzpomenou na dětství eden zašlý. 8