IV.
Je pozdní máj, kraj jeden květ – –
Je pozdní máj, kraj jeden květ – –
Pojď, s Bohem dej mi naposled!
Naposled ke mně hlavu schyl,
bych na čelo tě políbil –
by z kadeří tvých hedvábných
květ jahodiní na mě dých –
naposled v jasném oku tvém
jitřenky zasvit’ pableskem
v mou duši, plnou chmur a běd –
Oh, naposledy, naposled!
Naposled v žhoucím objetí
polibek slib náš zpečetí,
slib svatý, jejž dal druhu druh,
a jejž posvětil lásky bůh.
Naposled v touze jediné
srdce se k srdci přivine,
než hoře zamrazí je led –
Oh, naposledy, naposled!
Naposled jarní doubravou
šum snivý táhne nad hlavou,
naposled pro nás na sněti
tulí se ptáče k ptáčeti,
naposled v tvojí náruči
modrý mi kvítek vypučí,
kvíteček modrý, jak tvůj hled –
Oh, naposledy – naposled!
7
Naposled v tiché údolí
večerní zvon mi hlaholí,
a jak dvé družných holubic
dvé duší spěje modru vstříc – –
To duše Tvá je s duší mou
modlitbou spiata jedinou,
již k bohu lásky šeptá ret –
Oh, naposledy! – Naposled!
*
8