IV.   Je pozdní máj, kraj jeden květ – –

Karel Dewetter

IV.

Je pozdní máj, kraj jeden květ – –
Je pozdní máj, kraj jeden květ – –
Pojď, s Bohem dej mi naposled!
Naposled ke mně hlavu schyl, bych na čelo tě políbil – by z kadeří tvých hedvábných květ jahodiní na mě dých – naposled v jasném oku tvém jitřenky zasvit’ pableskem v mou duši, plnou chmur a běd – Oh, naposledy, naposled! Naposled v žhoucím objetí polibek slib náš zpečetí, slib svatý, jejž dal druhu druh, a jejž posvětil lásky bůh. Naposled v touze jediné srdce se k srdci přivine, než hoře zamrazí je led – Oh, naposledy, naposled! Naposled jarní doubravou šum snivý táhne nad hlavou, naposled pro nás na sněti tulí se ptáče k ptáčeti, naposled v tvojí náruči modrý mi kvítek vypučí, kvíteček modrý, jak tvůj hled – Oh, naposledy – naposled! 7 Naposled v tiché údolí večerní zvon mi hlaholí, a jak dvé družných holubic dvé duší spěje modru vstříc – – To duše Tvá je s duší mou modlitbou spiata jedinou, již k bohu lásky šeptá ret – Oh, naposledy! – Naposled! * 8