VI.   Barbaři pyšní polem jdou,

Karel Dewetter

VI.

Barbaři pyšní polem jdou,
Barbaři pyšní polem jdou,
korouhev vlá jim nad hlavou s třásněmi krvavými. – Černý se orel třepetá – – – Buď, bědná stvůro, prokleta i s všemi raby svými!
Barbaři pyšní polem jdou a stopu svoji krvavou po širém kraji vlekou – – Kam těžkou vpadnou kročejí, tam vzdechy větrem zavějí a slzy zdrojem tekou... Tam hoře vzrůstá z hor i vod, a nedozraje klas ni plod, a žalem puká kámen – – Laň z borů prchá, z nivy pták, a všude krev, kam padne zrak, a všude dým a plamen. Ó, BožeBože, trestej, BožeBože, suď! Co víska – to jen rum a ssuť, kde černí krouží ptáci... Kde krása věžitých je měst? – Barbarů pyšných mstivá pěst je v rozvaliny kácí. – [10] Ó, BožeBože, přijď, ó, BožeBože, chraň! Či nezříš starců sinou skráň se kývat v stínu snětí?! Tam viz! Ó, děsná hostina! Krkavec spár svůj zatíná v zrak umučených dětí... Ó, nezříš, kterak kletý kat s žen supím spárem serval šat, je przní v běsné zvůli? Zda, Bože, zločiny jsi sčet, jež barbar v světlou tvář Ti vmet svou oprátkou a kulí?! Zda hvězdný hled Tvůj spočine na každé slze nevinné, i krve na krůpěji? – Ó, zda ten povzdech uslyšíš, jenž z porobené hrudi výš se nese v beznaději? – – Ó, Bože lásky, krutým buď, a přijď a trestej, nezabuď vše zločiny a vzteky – barbarů pýchu rozdrť v prach a po vší země končinách jej rozmeť pro vše věky! * 11