Buď pozdravena otců země,

Buď pozdravena otců země, Buď pozdravena otců země,
ty kraji můj, buď požehnán! Hor volně k slunci pne se témě a volně dýše luh i lán. Zní blahý šumot lesů chvojí a píseň zvoní v každém zdroji a nivou věje jara zvěst... Rozkvetla jabloň všecka bílá a stará lípa ověnčila si svěžím listem ratolest. Červánek jitřní chlumy zlatí a leskem skví se krajina – a skřivan jásá nad souvratí, kde oráč brázdu počíná... Zde, poutníče, své kroky stav! Kam padne zrak, jenž rosou kmitá – luh, pole bory – vše tě vítá a vše ti kyne na pozdrav. – – Tam rodná víska – – Mezi buky kostelní vížka ukryta. Proč stříbrné tam nezní zvuky? Proč domů zvon mě nevítá? Dí smutně vížka z povzdálí: „Můj, chlapče, zvon mi vyrvali – bůhví, kde stará jeho spěž! Však líp je mi, že domů jdeš.“ 26 A rzivý kohout na kostele se větrem ke mně obrací: Ba, hochu, vedl si’s tam směle – k nám nový den se navrací.“ A na náhrobku rytíř vstává a mečem kyne mi, čest vzdává: „Dobře se’s, hochu, dobře bil, ještěra zlého zahubil!“ A na hřbitově, pode travou, děd, otec lysou kývá hlavou, a mrtvých ke mně vane hlas: „Dík, synku, nezapřel jsi nás! Pěst tvoje tvrdě kuta byla a vše, čím trýznil tyran-kat, tys oplatil mu nastokrát. Dnes bolest vše se zahojila a lehce se nám bude spát.“ – Ó, spěte klidně, spáči bdělí, ve svatém země objetí! Dnes za vše, co jste přetrpěli – za všechny křivdy staletí, za vaše oslyšené vzdechy, prolité slzy, marné těchy, za každý trn, jenž drásal v skráni, za vaše katem pohrdání, za sílu, již jste v krev mi vlili, a za vzdor, jejž jste v čelo vryli a jenž se světa neleká – dnes tiché vaší u mohyly 27 vnuk vděčný zbožně pokleká a hlavu dojat k zemi chýlí, k té sladké zemi otcovské, a po dnech strastí všech a trudů, tu volnou, svatou líbá půdu a tiskne na ni srdce své. * Květen 1919.
28 OBSAH:
Str. I. Má země rodná...3 II. Jaký to přízrak strašlivý...5 III. Mně tyran vtiskvtisk’ v ruku smrtící zbraň...6 IV. Je pozdní máj...7 V. Nikdy tě, hochu, nezradím...9 VI. Barbaři rudí polem jdou...10 VII. Noc bezehvězdná...12 VlIl. Tam za hory mé touhy plynou...15 IX. Rozkvetla růže nad souvratí...16 X. Tyrana svého zradil jsem...17 XI. Chrpový baret nad skrání...18 XII. Na krví zvlhlé pláni...20 XIII. Zlomeny meče barbarů..,barbarů...22 XIV. V zemi cizlcizí, bratříbratři, tiše spěte...23 XV. Vrací se milý, vrací se z boje...25 XVI. Buď pozdravena otců země...2726
[29] SPISY KARLA DE WETTERA:
Ballady 1904. Zpěvy duše 1905. Malostranská trilogie 1910. Skřítek Puk 1911. Příhody Damianovy 1913. Náš pradědeček 1913. Zlatý věk 1915. Můj strýc Sylvestr 1916. Rukopis v láhvi 1916. Hřích Jany Grimové 1917. Granátník císařův 1917. Poklad Mary Glowe 1917. Listy z Vltavína 1918. Mrtví žijí 1919. Česká píseň 1919. *
E: ts; 2007 [31]