I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,

Josef Kubelka

I.
Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa, Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,
 neb z citu prsti úrodné nám lásky růže vykvetá tak vonná, sladká, ohnivá, jak Saadi juž ji opěval a tisíc jiných básníků, jichž písní roj ji oblétá jak tlum opilých motýlů. – Ba každý, který miluje a který trpěl pro lásku, je světec nebo poeta; – však čím je vzdech, čím zaštkaní ve velkém moři rozkoše – – je lásky růže nejkrasší, když slznou rosou poseta. [31]

Kniha Písně a gazely (1892)
Autor Josef Kubelka