I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,

Josef Kubelka

I.
Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa, Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,
 neb z citu prsti úrodné nám lásky růže vykvetá tak vonná, sladká, ohnivá, jak Saadi juž ji opěval a tisíc jiných básníků, jichž písní roj ji oblétá jak tlum opilých motýlů. – Ba každý, který miluje a který trpěl pro lásku, je světec nebo poeta; – však čím je vzdech, čím zaštkaní ve velkém moři rozkoše – – je lásky růže nejkrasší, když slznou rosou poseta. [31]
Básně v knize Písně a gazely:
  1. I. Věřte, paní hospodská, dám juž výhost vínu,
  2. II. Znám mladou paní hospodskou –
  3. III. Já číši na ráz vyprázdnil. Tak nežíznil jsem drahný čas. –
  4. IV. Ta láska, ta nezná dlouhých slov,
  5. V. Já, krásná Hebe, říkával jsem vždycky,
  6. VI. Když ta číše zvoní, zvoní,
  7. VII. Oh, krčmář je liška podšitá,
  8. VIII. Švarné dítě, tmavozraké! –
  9. IX. Když se hněváte, políbením hned
  10. X. Mně na srdce láska ťukala,
  11. XI. Nám láska je písničkou, přátelé,
  12. XII. Přátelé! V života kolbišti
  13. XIII. Na dluhy nudná vzpomínka
  14. XIV. „Peníze jsi, brachu, zmařil,
  15. XV. Dav mnil, že dost proň učiní,
  16. XVI. Až po zlé životem pouti
  17. XVII. „Buď proklet člověk“ – – Pán bůh děl a v hrdlo dal mu žízeň
  18. XVIII. Hlučno kolem. Každý sklenku třímá,
  19. XIX. Sklenky, číše překoceny,
  20. XX. Je víno oheň tekutý. Kdo číši chopí žízní jat,
  21. XXI. Hoj, paní hospodská, k čemu si stýskáte,
  22. XXII. To stáří je mrzutá písnička –
  23. XXIII. Ten sudiček dar teď proklínám znovu,
  24. XXIV. Já věru se stydím, neb zvlhl mi zrak,
  25. XXV. Já odcházím do světa –: zapomnít žal,
  26. EPILOG.
  27. I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,
  28. II. O lásce kdo mrhá slovy,
  29. III. Srdce ti zahřeje milostné psaníčko,
  30. IV. Za nocí lunných bůžek snů rád se nad lože dívčí sklání,
  31. V. Noc letní, ta králka krasavic, se nade kraj chýlí, chýlí,
  32. VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní,
  33. VII. Jak Vestálka hlídej svatý žár, jenž v ňádru ti plane,
  34. VIII. To věřte, moji zlatí,
  35. IX. Loďka jest, jež proti proudu vždycky pluje, rozmar ženy,
  36. X. Rád za soumraku, hlavu ve dlaň chýle, vzpomínám,
  37. XI. Žár očí jejích postihl jsem v letu na plesu,
  38. XII. Ba nevěřím tvým slzám ani tvému smíchu nevěřím,
  39. XIII. O rozumím Faustu, rozumím, když probírám zamyšleně
  40. XIV. To vybraná byla společnosť. – My seděli při čaji
  41. XV. (CO PRAVÍ STAŘÍ:) Ba více se verše přežily než kroniky, nežli snář,
  42. XVI. Jste věru, milostivá, jak dovádivé ptáče,
  43. XVII. Jak skřivan v poli v naší hrudi jásá upomínka,
  44. XVIII. Milující hody strojí, žárlivý se časem postí,
  45. XIX. Velké roztoužení, malé hněvy,
  46. XX. V městě jsou ti mladí páni vypálení kostelníci
  47. XXI. Modré oči, růžná ústka, čílka běl a rusý vlas –
  48. XXII. Hola, hola – chaso z kola! – Jak to víří, jak to víří,
  49. XXIII. Jak čarovně zrak tvůj hoří, jak čarovně zrak tvůj plá –
  50. XXIV. Povídala má panenka, že co bylo, není víc,
  51. XXV. Proč vám nach, panenko, do tváří stoupá,
  52. XXVI. Hledej, když tě srdce bolí, pětilístek jetele,
  53. XXVII. Vesele cinkají dukáty zlaté –
  54. XXVIII. Hezká jste, panenko, hezká i mláda
  55. XXIX. Ach, což si panenky teskně žalovaly,
  56. XXX. Věř, z lásky-li ti chudé
  57. XXXI. Když rozum káže: „pomalu“, tu srdce velí „v před“;
  58. XXXII. Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí,