XXXII. Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí,

Josef Kubelka

XXXII.
Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí, Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí,
 jsme spokojeni s životem, když vína Pánbůh nadělí, když vína Pánbůh nadělí, je troškem lásky osladí, neb láska trudy vyhojí a víno rány zacelí. – Jak jsme tu mladí, přátelé, tak sestaráme po letech, a srdce naše osvědní a hlava naše pobělí. To víno, to nám zůstane, u upomínky – – o ty snad, když vetešník jich nekoupí, pak básníci se rozdělí. 62 OBSAH. str. Paní hospodská:
Věřte, paní hospodská3 Znám mladou paní hospodskou4 Já číši na ráz vyprázdnil5 Ta láska, ta nezná dlouhých slov6 Já, krásná Hebe, říkával jsem vždycky7 Když ta číše zvoní, zvoní8 Oh, krčmář je liška podšitá9 Švarné dítě, tmavozraké10 Když se hněváte11 Mně na srdce láska ťukala12 Nám láska je písničkou, přátelé13 Přátelé! V života kolbišti14 Na dluhy nudná vzpomínka15 Peníze jsi, brachu, zmařil16 Dav mnil, že dost proň učiní17 Až po zlé životem pouti18 „Buď proklet člověk“ – Pánbůh děl19 Hlučno kolem20 Sklenky, číše překoceny21 Je víno oheň tekutý22 Hoj, paní hospodská, k čemu si stýskáte23 To stáří je mrzutá písnička24 Ten sudiček dar teď proklínám znovu25 Já věru se stydím, neb zvlhl zrak26 Já odcházím do světa27 Epilog28
Problém lásky:
Jak jsme tu mladí, přátelé31 O lásce kdo mrhá slovy32 Srdce ti zahřeje milostné psaníčko33 Za nocí lunných34 Noc letní, ta králka krasavic35 Jedněm stříbro v hrdle zvučí36 Jak Vestálka hlídej svatý žár37 To věřte, moji zlatí38 Loďka jest39
[63] Str. RadRád za soumraku40 Žár očí jejich postihl jsem v letu41 Ba nevěřím tvým slzám42 O rozumím Faustu43 To vybraná byla společnost44 Ba více se verše přežily45 Jste věru, milostivá46 Jak skřivan v poli47 Milující hody strojí48 Velké roztoužení49 V městě jsou ti mladí páni50 Modré oči, ústka růžná51 Hola, hola – chaso z kola52 Jak čarovně zrak tvůj hoří53 Povídala má panenka54 Proč vám nach, panenko55 Hledej, když tě srdce bolí56 Vesele cinkají dukáty zlaté57 Hezká jste, panenko58 AchAch, což si panenky teskně žalovaly59 Věř, z lásky-li ti chudé60 Když rozum káže: „pomalu“61 Jak jsme tu mladí, přátelé62
E: tb; 2007 64
Básně v knize Písně a gazely:
  1. I. Věřte, paní hospodská, dám juž výhost vínu,
  2. II. Znám mladou paní hospodskou –
  3. III. Já číši na ráz vyprázdnil. Tak nežíznil jsem drahný čas. –
  4. IV. Ta láska, ta nezná dlouhých slov,
  5. V. Já, krásná Hebe, říkával jsem vždycky,
  6. VI. Když ta číše zvoní, zvoní,
  7. VII. Oh, krčmář je liška podšitá,
  8. VIII. Švarné dítě, tmavozraké! –
  9. IX. Když se hněváte, políbením hned
  10. X. Mně na srdce láska ťukala,
  11. XI. Nám láska je písničkou, přátelé,
  12. XII. Přátelé! V života kolbišti
  13. XIII. Na dluhy nudná vzpomínka
  14. XIV. „Peníze jsi, brachu, zmařil,
  15. XV. Dav mnil, že dost proň učiní,
  16. XVI. Až po zlé životem pouti
  17. XVII. „Buď proklet člověk“ – – Pán bůh děl a v hrdlo dal mu žízeň
  18. XVIII. Hlučno kolem. Každý sklenku třímá,
  19. XIX. Sklenky, číše překoceny,
  20. XX. Je víno oheň tekutý. Kdo číši chopí žízní jat,
  21. XXI. Hoj, paní hospodská, k čemu si stýskáte,
  22. XXII. To stáří je mrzutá písnička –
  23. XXIII. Ten sudiček dar teď proklínám znovu,
  24. XXIV. Já věru se stydím, neb zvlhl mi zrak,
  25. XXV. Já odcházím do světa –: zapomnít žal,
  26. EPILOG.
  27. I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,
  28. II. O lásce kdo mrhá slovy,
  29. III. Srdce ti zahřeje milostné psaníčko,
  30. IV. Za nocí lunných bůžek snů rád se nad lože dívčí sklání,
  31. V. Noc letní, ta králka krasavic, se nade kraj chýlí, chýlí,
  32. VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní,
  33. VII. Jak Vestálka hlídej svatý žár, jenž v ňádru ti plane,
  34. VIII. To věřte, moji zlatí,
  35. IX. Loďka jest, jež proti proudu vždycky pluje, rozmar ženy,
  36. X. Rád za soumraku, hlavu ve dlaň chýle, vzpomínám,
  37. XI. Žár očí jejích postihl jsem v letu na plesu,
  38. XII. Ba nevěřím tvým slzám ani tvému smíchu nevěřím,
  39. XIII. O rozumím Faustu, rozumím, když probírám zamyšleně
  40. XIV. To vybraná byla společnosť. – My seděli při čaji
  41. XV. (CO PRAVÍ STAŘÍ:) Ba více se verše přežily než kroniky, nežli snář,
  42. XVI. Jste věru, milostivá, jak dovádivé ptáče,
  43. XVII. Jak skřivan v poli v naší hrudi jásá upomínka,
  44. XVIII. Milující hody strojí, žárlivý se časem postí,
  45. XIX. Velké roztoužení, malé hněvy,
  46. XX. V městě jsou ti mladí páni vypálení kostelníci
  47. XXI. Modré oči, růžná ústka, čílka běl a rusý vlas –
  48. XXII. Hola, hola – chaso z kola! – Jak to víří, jak to víří,
  49. XXIII. Jak čarovně zrak tvůj hoří, jak čarovně zrak tvůj plá –
  50. XXIV. Povídala má panenka, že co bylo, není víc,
  51. XXV. Proč vám nach, panenko, do tváří stoupá,
  52. XXVI. Hledej, když tě srdce bolí, pětilístek jetele,
  53. XXVII. Vesele cinkají dukáty zlaté –
  54. XXVIII. Hezká jste, panenko, hezká i mláda
  55. XXIX. Ach, což si panenky teskně žalovaly,
  56. XXX. Věř, z lásky-li ti chudé
  57. XXXI. Když rozum káže: „pomalu“, tu srdce velí „v před“;
  58. XXXII. Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí,