Na hřbitově.

Irma Geisslová

Na hřbitově.
Byl večer letní, plný vnad i planul kouzlem odevšad a dýchal vůní snivou, stoup měsíc nad skal vroubení a stříbrné své třepení táh doubravou a nivou. Zeď kolem hřbitova, a za ní zdoba myrtová, a drobné sněžné květy; v jich středu růvek zelený, a nad – památník kamenný ční javor sedmiletý. Krok šustí – dívka mladičká tam kleká na rov bratříčka a naříká a pláče. „Už sedmero je tomu letlet, co navždy opustil Jsi svět jak v jeseni les ptáče. 7 Já nemám bratra, soudruha, i myslím někdy uboháubohá, žeť lépe v zemi spáti –“ tu zachvěla se potichu; – kdes ve květném tu kalichu k ní hlasové dí svatí: „Vstaň, jdi a pracuj pro všecky, Tvůj žal byl příliš sobeckýsobecký, Ty musíš zapřít sebe; pak v jemné péči o jiné čas tichounce Ti uplyne jak mráček modrem nebe.“ 8
Básně v knize Básně (in Z literární pozůstalosti Irmy Geisslové, svazek 1):
  1. Štěstí a utrpení.
  2. Cena ženy.
  3. Na hřbitově.
  4. Pohřeb na moři.
  5. Cherubové nad žalářem.
  6. Domov.
  7. Hovory.
  8. Pohovění.
  9. Praha.
  10. Sůvičkám je zima.
  11. Naděje.
  12. Jako děti.
  13. Pomalu.
  14. Lilie.
  15. Způsobné kočičky.
  16. I. Ta chvíle štěstí paprskem je v tmách
  17. II. Zní melodie sladce mohutná...!
  18. III. Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků
  19. IV. Již růže pučí, skřivan hlaholí,