IV. Již růže pučí, skřivan hlaholí,

Irma Geisslová

IV.
Již růže pučí, skřivan hlaholí, Již růže pučí, skřivan hlaholí,
 vzduch fialkově počal z hájů vát, již sedmikrásky klíčí pod sněhem – v tom jásotu, i Ty – věř – máš se smát a pět a hrát. – Je komponistkou velkou příroda a k účasti svět celý umí zvát, v těch ptačích koncertech zní lahoda, a síla hřmíhřmí, kdy počnou lvové řvát, Ty bez výkřiku v nich se budeš smát, a budeš hrát. 27 Ty víš, že soulad tmel je života, že v písních lze mu rajskou vnadou plátplát, i když se blíží bouř, jež hukotá, i štěstí kvete-li, v němž zrak se bude smát, tak budeš hrát. O hraj! Tou písní čarovnoučarovnou, již láskyplná hruď jen může dát a smířit hádku protiv nerovnounerovnou, sten umlčíš, Ty v něm se budeš smát, kdy budeš hrát! E: až; 2002 28
Básně v knize Básně (in Z literární pozůstalosti Irmy Geisslové, svazek 1):
  1. Štěstí a utrpení.
  2. Cena ženy.
  3. Na hřbitově.
  4. Pohřeb na moři.
  5. Cherubové nad žalářem.
  6. Domov.
  7. Hovory.
  8. Pohovění.
  9. Praha.
  10. Sůvičkám je zima.
  11. Naděje.
  12. Jako děti.
  13. Pomalu.
  14. Lilie.
  15. Způsobné kočičky.
  16. I. Ta chvíle štěstí paprskem je v tmách
  17. II. Zní melodie sladce mohutná...!
  18. III. Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků
  19. IV. Již růže pučí, skřivan hlaholí,