IV.
Již růže pučí, skřivan hlaholí,
Již růže pučí, skřivan hlaholí,
vzduch fialkově počal z hájů vát,
již sedmikrásky klíčí pod sněhem
– v tom jásotu, i Ty – věř – máš se smát
a pět a hrát. –
Je komponistkou velkou příroda
a k účasti svět celý umí zvát,
v těch ptačích koncertech zní lahoda,
a síla hřmíhřmí, kdy počnou lvové řvát,
Ty bez výkřiku v nich se budeš smát,
a budeš hrát.
27
Ty víš, že soulad tmel je života,
že v písních lze mu rajskou vnadou plátplát,
i když se blíží bouř, jež hukotá,
i štěstí kvete-li, v němž zrak se bude smát,
tak budeš hrát.
O hraj! Tou písní čarovnoučarovnou,
již láskyplná hruď jen může dát
a smířit hádku protiv nerovnounerovnou,
sten umlčíš, Ty v něm se budeš smát,
kdy budeš hrát!
E: až; 2002
28