MASKA.
Já Harlekina pestrý navlékl jsem šat,
a masku šaška rozšklebenou vzal,
s odvahou vběh’ jsem v žití plný sál –
kdo říci může mi, že nehýřil jsem snad,
že v shluku maškar maska přestala se smát?
Já úlohu svou dobře přec jsem hrál,
i hlavu hrdě nes’ jsem jako král,
a hedbáv šatu, nach, ve reji nechal vlát’ –
– – – – – – – – – – – – – – – – – –
V mé duše klášter mniši modliti se jdou,
po chodbách, stěnách cel se stíny smutku strou –
kdos’ jizlivě se v koutech stmělých smál.
Mých visí mnichů bledých sbor své žalmy pěl,
lkal varhan tón a ve vlnách se smutku chvěl –
já masku šaška rozšklebenou vzal – –
52