LXX. Na květnou neděli

František Leubner

LXX.
Na květnou neděli
Na květnou neděli
vrbina zakvěte, do chrámu neželí naděje – poupěte.
141 Svěcené jehnědy na hrob mi zatkněte, zabudu na sněhy v odjihlé hrudě té. O bílou sobotu roste je krůpějí, až nad snů mrákotu zvony tu zapějí. Bude mi z povděku vzpomínek lehčeji, jak bych spal do věků pod květů závějí.