LXXI. Sen noci nad temnými lesy

František Leubner

LXXI.
Sen noci nad temnými lesy Sen noci nad temnými lesy
a nad temeny tichých hor. Jas plné luny pod nebesy hvězd usínavých slní zor, z dna dolin vstává bílá pára, z luk vane vůně kořenná, van teplých dechů tichem hárá, jak Věčna mlklá ozvěna. 142 Z vln moře stříbřitého pelu vlá duše v světů zámezí: Jde v touhách blaha ku pocelu, mír snímá pout jí řetězy. Svit hvězdných tuch ji na klid blahý jal paprskových do sítí, div chápe: snem teď nad zla prahy by lehko bylo umříti! V kříž ruce na hruď bez bolestí v snů svatých lunném zášeru, kdy hodin tichý spád jim věstí čas bez bolestných úderů... Snem noc... Bran slunných ku závorám v den tichou nocí vanouti! – Proč nad kosenou loukou k zorám jest rose jenom kanouti?

Kniha Smrt kmotřička (1910)
Autor František Leubner