LXXI. Sen noci nad temnými lesy

František Leubner

Sen noci nad temnými lesy a nad temeny tichých hor. Jas plné luny pod nebesy hvězd usínavých slní zor, z dna dolin vstává bílá pára, z luk vane vůně kořenná, van teplých dechů tichem hárá, jak Věčna mlklá ozvěna. Z vln moře stříbřitého pelu vlá duše v světů zámezí: Jde v touhách blaha ku pocelu, mír snímá pout jí řetězy. Svit hvězdných tuch ji na klid blahý jal paprskových do sítí, div chápe: snem teď nad zla prahy by lehko bylo umříti! V kříž ruce na hruď bez bolestí v snů svatých lunném zášeru, kdy hodin tichý spád jim věstí čas bez bolestných úderů... Snem noc... Bran slunných ku závorám v den tichou nocí vanouti! – Proč nad kosenou loukou k zorám jest rose jenom kanouti?

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

148. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SILVESTRINA. (František Leubner)
  2. SVÁTEČNÍ JITRO (Jan Opolský)
  3. MARIA A MARTA (Jan Opolský)
  4. CLARA VOCE. (František Leubner)
  5. HORA ATHOS. (František Leubner)
  6. To veliký jest sabbat duší, (Xaver Dvořák)
  7. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře (František Leubner)
  8. V TMÁCH (Arnošt Procházka)
  9. Kříž Božetěchův. (Karel Kučera)
  10. ODTÍNANÉ KOŘENY. (František Leubner)