II. Tak prostá lidu vypravuje báje:

František Leubner

II.
Tak prostá lidu vypravuje báje: Tak prostá lidu vypravuje báje:
 Dal hrstku semen Pán Bůh Adamovi, děl: „Chléb si dobývej!“ – a s těmi slovy tvář odvrátil a psance vyhnal z ráje. Vsil Adam zrno v černou půdu kraje. Jak den ho vzbudil klidné od pohovy, vždy k půdě oseté se vracel znovy, plel hloží, čekal, nač mu zrno zraje. Čas došel žní. Šel člověk žlutým polem a slyšel, jak to praská ve obilí, co žárný den vše stápí jasem kolem. Cit dlouho neznaný jej náhle sílí: Jak v ráji kdysi, klid se v duši vrací, když z půdy kleté zřel svých rukou práci. 8

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner