II. Tak prostá lidu vypravuje báje:

František Leubner

Tak prostá lidu vypravuje báje: Dal hrstku semen Pán Bůh Adamovi, děl: „Chléb si dobývej!“ – a s těmi slovy tvář odvrátil a psance vyhnal z ráje. Vsil Adam zrno v černou půdu kraje. Jak den ho vzbudil klidné od pohovy, vždy k půdě oseté se vracel znovy, plel hloží, čekal, nač mu zrno zraje. Čas došel žní. Šel člověk žlutým polem a slyšel, jak to praská ve obilí, co žárný den vše stápí jasem kolem. Cit dlouho neznaný jej náhle sílí: Jak v ráji kdysi, klid se v duši vrací, když z půdy kleté zřel svých rukou práci.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

126. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň klasů. (Jaroslav Vrchlický)
  2. III. Šel Adam s pole, znaven prací trudnou, (František Leubner)
  3. PROSLOV (Antonín Sova)
  4. NA OBZORU. (Růžena Jesenská)
  5. Kristus Pán hostem. (František Leubner)
  6. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Nebojte se, málověrní! (Vilém Ambrož)
  8. Pšenice a koukol. (Beneš Metod Kulda)
  9. Rýč a péro. (Jaroslav Vrchlický)
  10. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)