XI. ARIEL:

XI.
ARIEL:
Lev boží jsem! Vchod v luzný eden bráním, kam člověk nevejde, spit hříchu vínem! Kdo jsi, jenž obcházíš tu temným stínem? Pryč! Blesk ať nedopadne ku tvým skráním! ADAM:
Jsem člověk! Čelo pod jhem žití skláním, spit hořkou slzou, sycen žalu blínem – EVA:
Jsem matka! Svoje dítě kryju klínem, stín hříchu s čela marně rtem svým sháním – ADAM:
V ráj jednou jen nám povol nahlédnouti, té strasti naší tichou na úlevu! ARIEL:
Pryč, ustup, nejitři ty Boha k hněvu! BŮH:
Ať vidí v ráj, ať blahem jsou zas jatí, svit ráje padni v drsno jejich pouti, skráň člověku ať ob čas jasem zlatí. 17