XI. ARIEL:

František Leubner

Lev boží jsem! Vchod v luzný eden bráním, kam člověk nevejde, spit hříchu vínem! Kdo jsi, jenž obcházíš tu temným stínem? Pryč! Blesk ať nedopadne ku tvým skráním! Jsem člověk! Čelo pod jhem žití skláním, spit hořkou slzou, sycen žalu blínem – Jsem matka! Svoje dítě kryju klínem, stín hříchu s čela marně rtem svým sháním – V ráj jednou jen nám povol nahlédnouti, té strasti naší tichou na úlevu! Pryč, ustup, nejitři ty Boha k hněvu! Ať vidí v ráj, ať blahem jsou zas jatí, svit ráje padni v drsno jejich pouti, skráň člověku ať ob čas jasem zlatí.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

802. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. *** Na čele tvém je poklid sám (Josef Václav Sládek)
  2. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  3. Když se šeří... (Anna Simerská)
  4. De monte sacro. (Xaver Dvořák)
  5. 168. Již se opět zamračilo nebe, (František Sušil)
  6. Drahé matičce. (Jaroslav Tichý)
  7. LÍTOST. (Adolf Červinka)
  8. None (Emanuel Miřiovský)
  9. JAKO POZDNÍ CHŮDCE. (Julius Zeyer)
  10. Modlitba. (Jaroslav Vrchlický)