JAKO POZDNÍ CHŮDCE.

Julius Zeyer

Jako pozdní chůdce (Bože, bože můj,) bludic vzav za vůdce světlo, jejichž svit v noci mezi stromy v pustém lese kmit’, v beznaději hyne, (Bože, při něm stůj!) zkáza když mu kyne z bařin, v jejichž tmách míhá chorý plamen v horečných jak snách: – tak já v propast žalu (Bože, bože můj,) trudů do přívalu za přízrakem šel. Za mnou žití brána zavřela se, žel! Běda cestě křivé! (Bože, při mně stůj –) Od krbu snad snivé blaho šlo mi vstříc. – Minul jsem je, nikdy nenajdu je víc.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

405. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. De monte sacro. (Xaver Dvořák)
  2. 168. Již se opět zamračilo nebe, (František Sušil)
  3. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  4. Píseň smíření (Otokar Fischer)
  5. PÍSEŇ NADĚJE. (Bohuslav Květ)
  6. Mors. (Jaroslav Vrchlický)
  7. AMARA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Mlhy jdou nad lesy... (Bohdan Kaminský)
  9. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  10. AŽ LISTÍ SPADNE... (Josef Kalus)