JAKO POZDNÍ CHŮDCE.

Julius Zeyer

JAKO POZDNÍ CHŮDCE.
Jako pozdní chůdce (Bože, bože můj,) bludic vzav za vůdce světlo, jejichž svit v noci mezi stromy v pustém lese kmit’, v beznaději hyne, (Bože, při něm stůj!) zkáza když mu kyne z bařin, v jejichž tmách míhá chorý plamen v horečných jak snách: – tak já v propast žalu (Bože, bože můj,) trudů do přívalu za přízrakem šel. Za mnou žití brána zavřela se, žel! 107 Běda cestě křivé! (Bože, při mně stůj –) Od krbu snad snivé blaho šlo mi vstříc. – Minul jsem je, nikdy nenajdu je víc. 108

Kniha Nové básně (in Spisy Julia Zeyera, svazek 33) (1907)
Autor Julius Zeyer