XIII. Ráj uzavřen – a smrti brána zeje!

František Leubner

XIII.
Ráj uzavřen – a smrti brána zeje! Ráj uzavřen – a smrti brána zeje!
 Kdo ženy syn, tou projde temnou branou, ať na cestu mu žitím růže kanou, ať klesá znaven strastí do závěje. Jak zrno v brázdu, Bůh nás ve hrob seje. Pak přátel nářek posmrtnou-li hranou, či zášť a závist za hrob stíhá hanou, – přes rovy vítr zapomnění věje. Náš celý život na smrť jenom zraje, k té velké chvíli i krok volný kvačí, kdy duše stihne neproniklé taje. Smrť na vetché když buší žití dvéře, to na útěchu slastnou duši stačí. coCo dobra nechá zde, co s sebou béře. 19

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner