Do Emaus.

František Leubner

Do Emaus.
Má duše, věčna do Emaus je cesta nedaleká, – nuž co tě, smutná duše, rci, co tě přece leká? Mne cesta, Bože, neleká. Však co mně síly vzpruží, když cestou nikdo ke mně se v lásce nepřidruží? Zdas uvážila v hoři svém, co u cíle tě čeká? Bůh pravdy chléb a smíru tam láme pro člověka. Já za tím chlebem pospíchám, – jen co mě cestou vzpruží, když ke mně nikdo, nikdo se s láskou nepřidruží? Zřím v pláči nazpět: nadějí tam hroby zapadají, zřím s vírou před se: nové již tam se otvírají. Když Bůh mi po bok nestane a dál mne neprovodí, ať aspoň srdce pošle, co samo žebrem chodí. To láskou žehná-li a dělí tvrdou žití skývu, ájá cestou půjdu šťastna v tom lásky světlém divu. 43

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner