Svatováclavská kaple.

František Leubner

Svatováclavská kaple.
Zde postůj chvíli! Velebná se koba, však tichá, chmurná klene v chrámu koutě,koutě. V prach kleknout v stesku vzpomínky zde zvou tě, že byla doba, byla jednou doba – – Co bouří svála divá věků zloba, zde vzpomínáš, jak nad hrobem se rmoutě, a srdce teskné zachvívá se v poutě, jímž spjaly je i bol i obžaloba... Zde kámen chladný tělo světce tají, jenž na vítězný zápol z hrobu vstane, až nejhůř bude v smutném českém kraji. Proč slzíš, – nevíš – nad ten hrob se chýle, když po velikém pátku v tichu vane tou kaplí plesný zpěv: „Vstal této chvíle...“ 44