Legenda svatovítská.

František Leubner

Legenda svatovítská.
Jdou z hrobů hlubých české země svatí, jimž hoře živých klidně spáti nedá. Jich láska z hrobek těžká víka zvedá – i vstávají, k nám soucitem jsouc jatí. Když chvíle za chvílí se v půlnoc tratí, ať noc jak hrob či září luna bledá: stín světlý vstává, druha v řadě hledá, – jdou bezohlasným krokem z hrobů svatí. Jdou k oltáři, chrám bílým světlem hoří. Tam pokleknuv, kde dlažba mrazí holá, sbor svatých bez hlasu se v prosbách koří. Svit jitra čekají... Hlas přísný náhle, než den se zjasní, v hrob však zpět je volá... V třesk náhrobků zní chrámem vzdechy táhlé. 46