Legenda svatovítská.

František Leubner

Jdou z hrobů hlubých české země svatí, jimž hoře živých klidně spáti nedá. Jich láska z hrobek těžká víka zvedá – i vstávají, k nám soucitem jsouc jatí. Když chvíle za chvílí se v půlnoc tratí, ať noc jak hrob či září luna bledá: stín světlý vstává, druha v řadě hledá, – jdou bezohlasným krokem z hrobů svatí. Jdou k oltáři, chrám bílým světlem hoří. Tam pokleknuv, kde dlažba mrazí holá, sbor svatých bez hlasu se v prosbách koří. Svit jitra čekají... Hlas přísný náhle, než den se zjasní, v hrob však zpět je volá... V třesk náhrobků zní chrámem vzdechy táhlé.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

184. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za šera večerního. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. VIDĚNÍ NA HŘBITOVĚ (Jaroslav Vrchlický)
  3. V MÉ NOCI MĚSÍC NESVÍTÍ... (Roman Hašek)
  4. VEČERNÍ CHVÍLE. (Jan Červenka)
  5. Je noc... (Xaver Dvořák)
  6. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  7. Noci před smrtí. (Bohdan Kaminský)
  8. Pohřeb Alaricha. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Šerá noc a truchlivá, (Rudolf Mayer)
  10. Dlouhá chvíle. (Augustin Eugen Mužík)