Dlouhá chvíle.

Augustin Eugen Mužík

Dlouhá chvíle – k proklínání! každá jen tak líně teče, a to těžké vzpomínání pomalu se za ní vleče. Zašlo všecko v kraje jiné do neznámé, cizí země, jenom z dáli ještě temně nářek zní, pak také hyne. A vzduch těžký, k udušení, den se teprv k spánku chýlí – hrozná noci! Hlava sšílí, než tvůj hrob se v jitro změní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

236. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Je noc... (Xaver Dvořák)
  2. Legenda svatovítská. (František Leubner)
  3. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  4. POHŘEB SEBEVRAHA. (Ferdinand Tomek)
  5. Noc básní – země poslouchá (Gustav Dörfl)
  6. ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU. (Antonín Klášterský)
  7. Večer teprv. (Jaroslav Vrchlický)
  8. I. Klekání. (František Táborský)
  9. V PŮLNOČNÍ CHVÍLI. (Karel Babánek)
  10. V nádvoří Pražského hradu. (Emanuel z Čenkova)