POHŘEB SEBEVRAHA.

Ferdinand Tomek

Nad zemí, jež jako v smrti leží, visí příkrov – těžká, černá mračna, časem v dáli jako šelma lačná zařve hrom a po obloze běží, pod krovy si vítr každou chvíli lehne a tam kvílí. Za tmy smutný průvod kráčí branou bez kněze a kříže, zvony mlčí, kolem rakve jako zraky vlčí pochodně a svíce větrem planou, temné postavy jak duchů zjevy pějí žalozpěvy. Ubožák, jejž těsná rakev chová, celý život zasvětil jen práci; však co dlouhá léta stavěl, kácí za noc drzá ruka zločincova; ráno v lese nalezli jej druzi, – visel na haluzi. Před hřbitovní zdí hrob jeho bude. Za to, bídný, mrzký sebevrahu, že jsi nechtěl u cizího prahu almužny se dožebrávat chudé, nemůžeš přec ležet mezi všemi ve svěcené zemi – – –

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

412. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VINETA (Božena Benešová)
  2. Je noc... (Xaver Dvořák)
  3. V NOČNÍM TICHU. (Adolf Heyduk)
  4. Hlava Křtitelova. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PO KLEKÁNÍ. (Jan Opolský)
  6. Velký pátek. (Emanuel Züngel)
  7. Jsou okamžiky... (Jan Ježek)
  8. OZVĚNA. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. ROSENFELD – SLEPEC. (Jaroslav Vrchlický)
  10. O hodinkách. (Ladislav Quis)