VINETA

Božena Benešová

Temně věští na pobřeží chmurné hrany ze dna moře zmar a hoře svatyně, jež na dně leží. Marně vlny jekem tryskem přes ně běží, jako odkaz neomylný duní zvony svatých věží! Obětiště rozmetány, marně čekají už kněží – ale hrany božstvu věčnou slávu střeží! Večer, dusnou nocí štvaný, černou tíhou padá na zem – duní rázem klekání jak strašné hrany. Z potopených věží tóny dusí se a lámou hořem jako zvony dunící pod černým mořem. Chmurná hrano, nekonečná, bez ohlasu, bez hlaholu, bez vlnění, bez příboje: lásko moje, zmaru, bolu propadlá a přece věčná!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

59. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POHŘEB SEBEVRAHA. (Ferdinand Tomek)
  2. Hlava Křtitelova. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V NOČNÍM TICHU. (Adolf Heyduk)
  4. PO KLEKÁNÍ. (Jan Opolský)
  5. V MÉ NOCI MĚSÍC NESVÍTÍ... (Roman Hašek)
  6. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  7. Je noc... (Xaver Dvořák)
  8. O hodinkách. (Ladislav Quis)
  9. U večer. (Ladislav Quis)
  10. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)