VINETA

Božena Benešová

VINETA
I
Temně věští na pobřeží chmurné hrany ze dna moře zmar a hoře svatyně, jež na dně leží. Marně vlny jekem tryskem přes ně běží, jako odkaz neomylný duní zvony svatých věží! Obětiště rozmetány, marně čekají už kněží – ale hrany božstvu věčnou slávu střeží! 120 II
Večer, dusnou nocí štvaný, černou tíhou padá na zem – duní rázem klekání jak strašné hrany. Z potopených věží tóny dusí se a lámou hořem jako zvony dunící pod černým mořem. Chmurná hrano, nekonečná, bez ohlasu, bez hlaholu, bez vlnění, bez příboje: lásko moje, zmaru, bolu propadlá a přece věčná! 121

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová