Dlouhá chvíle.

Augustin Eugen Mužík

Dlouhá chvíle.
A kdyby bylo k zoufání to marné, marné volání. J.V. Sládek.
Dlouhá chvíle – k proklínání! každá jen tak líně teče, a to těžké vzpomínání pomalu se za ní vleče. Zašlo všecko v kraje jiné do neznámé, cizí země, jenom z dáli ještě temně nářek zní, pak také hyne. A vzduch těžký, k udušení, den se teprv k spánku chýlí – hrozná noci! Hlava sšílí, než tvůj hrob se v jitro změní. [84]