Mane, mane, thekel...

František Leubner

Mane, mane, thekel...
Kdo do duše mi psal ty tajné runy? Ne kvas, – má duše sotva chléb svůj denní, dne tíhou klesajíc jde tiše ku prameni, kde doušek nalezne a úsvit krásy slunný. Kdys však jí šlehne cos jak prasklé struny: Děs neznáma a bezpříčinné chvění... Jak fosforečné písmo rozplizle se mění v tvar metly mlhavé a hrozí hrůzné runy... Hlod hříchů není to však ve svědomí. Jak žhavá láva kůru země lomí, tak děs ven valí bystřinou se z bezvědomí... Zda zapadlé to dětské zaleknutí, či hrůzy budoucna to bleskné tnutí? Zda předzvěstný žeh pekel? – Mane, mane, thekel... 73

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner