Zvony.

František Leubner

Vím vám dum doby: Dumou mou duní nad Prahou zvony, a kvílí – kvílí – kvílí – Ví-li, co kvílí? – kdy v hloubi touha zdlouha napotom chvílí v nich údery bolu lká na hony stony... DÓm, – rudý kol západ, – hrad, – mlhy clony,... přes jezy ječí Vltava, v temnou dálku pílí, a onde ostrovů dolů sklony se do vody chýlí, kam dům, dům se zrcadlí bílý. Od Sionu shodou tonů tonu v rekviem hran... Jich pádný hlahol neumlká, lká a lká v chladný vzduch a stíny honí od zvonic jak havranů hejno, hejno vran. Pak klekání vlání ustává pěti, – snad budí je ráno sám Pán Bůh... Noc orlice černá, od západu letí tmou – tmou – tmou – –

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

45. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)
  2. LXXIX. Již ve vísce mezi bory (František Ladislav Čelakovský)
  3. Zpět zavolat bych v náruč svoji chtěla... (Růžena Jesenská)
  4. 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně, (František Sušil)
  5. Pražské zvony. (Emanuel Miřiovský)
  6. Melodie intimní. (Julius Alois Koráb)
  7. BĚLOHRADSKÉ ZVONY. (Karel Václav Rais)
  8. STARÝ NÁPĚV. (Antonín Klášterský)
  9. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  10. QUO VADIS? (Antonín Klášterský)