BĚLOHRADSKÉ ZVONY.

Karel Václav Rais

Bělohradské zvony znají pěkně hráti, poslouchají vždycky v nebi všickni svatí. “Hrubý” i ti menší lahodně se pojí – což jsem já je slýchal v kolébce už svojí. Na kolébce chudé, s malovaným květem, matička když s nimi pěla nad dítětem. Když jsem z domu kráčel přes vrchy a hony, do dáli jsem slyšel známé naše zvony. Potom cestou žitím stále vála ke mně píseň zvonů našich tajemně a jemně. V jesenních teď mlhách když se zemdlen chvěji, slyším zvony naše stále hlasitěji. Nad pahrbky s kříži k modrým znějí výším – – bělohradské zvony, slyším vás, ó slyším!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

176. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  2. ZÁPAD (Antonín Sova)
  3. 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně, (František Sušil)
  4. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  5. Co trvá. (Adolf Heyduk)
  6. SEN STŘEDOVĚKÝ. (Antonín Sova)
  7. Jeptiška. (Jaroslav Vrchlický)
  8. O BOŽÍM TĚLE. (Karel Babánek)
  9. PRAŽSKÉ ZVONY. (Eliška Krásnohorská)
  10. ČESKÉ ZVONY. (František Serafínský Procházka)