PRAŽSKÉ ZVONY.

Eliška Krásnohorská

Již ty věže a ty báně soumrak nachem růží polil; jak ty břehy a ty stráně tepot zvonů rozhlaholil! První zvonky svatvečera probudily zvuky ony; ó, jak vlní hnutí sterá srdcem vaším, pražské zvony! Od skřivánčích loretánských souzvuk váš se rozepíná do těch slavných velikánských, ježto buší z hrotů Týna; i ty v dómu nebetyčném bouří v chór váš neúnavný; hučí v sněm vám stojazyčný i ten temný pravoslavný. Co tu hlasů s výše chrámů, co tu zvěstů, co tu divů! Jeden houká s vetchých trámů jako sůva v černém zdivu; onen jako vlaštovice v podkroví se skromném tulí, ten jak řvoucí medvědice s mláďaty tam pod kopulí. Ten jak mnich tam nízko v stínu, ten co král tu v nebes nachu; ten jak harfa cherubínů, ten jak hříšník volá v strachu. jeden, ztracen v dáli, táhle jako vzdechem lásky zmírá; s břehu na břeh jiný náhle břinkne skokem Horymíra. Ten jak vřídla výzev horký z kypícího země lůna, – Onen jako z Daliborky čarozvuká vězně struna. Zvou jak v turnaj polnic vřesky, jako k hodům v jasné síně; teď v nich vlaje chorál český, modlitba to na Hostýně. Jako betlémského mistra zvonů teď je slouchat řečem; v jednom třeskla rána bystrá jako na pavézu mečem; ten jak na husitském voze kazatele hlasem hřímá, onen jak kdy městu hroze hlásá legát klatbu Říma. Ale jásá mocná vřava bez oddechu, bez poklidu, jak když Jiříkova hlava pomazána z vůle lidu! Hlasem lidubožím hlasem bijí srdce v obrech zvonů, bouří jedním slavojasem, dují hymnou milionů! – Slyš! tu němí, truchlí spáči kovoví se probouzejí, a jejich výkřik jako v pláči hněvnou chví se beznadějí! Každým rázem, každou ranou jako když v nich srdce puká! Steny v hlouby duní hranou vlasti pád a lidu muka... Jak kdy soudce na smrt soudí, zvuk se valí tíhou skály... Teď to tichne, různo bloudí exulanti zvuků v dáli K nebi vzlétá toužné pění něhou slavičího tluku, linouc naděj, usmíření, k nebi letí duha zvuků... zvon i zvonek v usínání ze souzvuku oprchává, pak jemné kolébání sotva již jen pozahrává. Dozvuk jasný, slavně vážný jako úsměv hasne v skonu. Dřímej, Praho! Duch tvůj strážný nad tebou bdí v srdci zvonů.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

9. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Jak bouř, kdy řádí na horách, (Jaroslav Vrchlický)
  2. Pražské zvony. (Emanuel Miřiovský)
  3. VZKŘÍŠENÍ. (Xaver Dvořák)
  4. S VĚTREM. (Herma Pilbauerová)
  5. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  6. TÝNSKÉ ZVONY. (Antonín Klášterský)
  7. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  8. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  9. Zvon vzkříšení. (Václav Antonín Crha)
  10. JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ. (František Hais)