PRAŽSKÉ ZVONY.

Eliška Krásnohorská

PRAŽSKÉ ZVONY.
Již ty věže a ty báně soumrak nachem růží polil; jak ty břehy a ty stráně tepot zvonů rozhlaholil! První zvonky svatvečera probudily zvuky ony; ó, jak vlní hnutí sterá srdcem vaším, pražské zvony! Od skřivánčích loretánských souzvuk váš se rozepíná do těch slavných velikánských, ježto buší z hrotů Týna; i ty v dómu nebetyčném bouří v chór váš neúnavný; hučí v sněm vám stojazyčný i ten temný pravoslavný. Co tu hlasů s výše chrámů, co tu zvěstů, co tu divů! 8 Jeden houká s vetchých trámů jako sůva v černém zdivu; onen jako vlaštovice v podkroví se skromném tulí, ten jak řvoucí medvědice s mláďaty tam pod kopulí. Ten jak mnich tam nízko v stínu, ten co král tu v nebes nachu; ten jak harfa cherubínů, ten jak hříšník volá v strachu. jeden, ztracen v dáli, táhle jako vzdechem lásky zmírá; s břehu na břeh jiný náhle břinkne skokem Horymíra. Ten jak vřídla výzev horký z kypícího země lůna, – Onen jako z Daliborky čarozvuká vězně struna. Zvou jak v turnaj polnic vřesky, jako k hodům v jasné síně; teď v nich vlaje chorál český, modlitba to na Hostýně. Jako betlémského mistra zvonů teď je slouchat řečem; v jednom třeskla rána bystrá jako na pavézu mečem; 9 ten jak na husitském voze kazatele hlasem hřímá, onen jak kdy městu hroze hlásá legát klatbu Říma. Ale jásá mocná vřava bez oddechu, bez poklidu, jak když Jiříkova hlava pomazána z vůle lidu! Hlasem lidu – božím hlasem bijí srdce v obrech zvonů, bouří jedním slavojasem, dují hymnou milionů! – – Slyš! tu němí, truchlí spáči kovoví se probouzejí, a jejich výkřik jako v pláči hněvnou chví se beznadějí! Každým rázem, každou ranou jako když v nich srdce puká! Steny v hlouby duní hranou vlasti pád a lidu muka... Jak kdy soudce na smrt soudí, zvuk se valí tíhou skály... Teď to tichne, různo bloudí exulanti zvuků v dáli – K nebi vzlétá toužné pění něhou slavičího tluku, 10 linouc naděj, usmíření, k nebi letí duha zvuků... zvon i zvonek v usínání ze souzvuku oprchává, až pak jemné kolébání sotva již jen pozahrává. Dozvuk jasný, slavně vážný jako úsměv hasne v skonu. Dřímej, Praho! Duch tvůj strážný nad tebou bdí v srdci zvonů. 11

Básně v knize Rozpomínky: