VSTŘÍC NĚMÉ NOCI.

Eliška Krásnohorská

VSTŘÍC NĚMÉ NOCI.
Jak je tich ten vesmír velký s kružbou milionů hvězd! Mlčky tvoří světů družné celky, v něm je smetá s věčných cest. Nás však sudby moc kdy jímá, nám se srdce bouřně vzpírá; jak tu volá, jak tu hřímá pro vše, co mu odumírá! Snad i hvězdám zaburácí srdce bouřným ohněm bolu, kdy z jich kruhu zákon zmarů kácí ty, jež plály s nimi spolu... Ale vstříc jich němé kráse v mrtvém tichu, které vlá tu, žití vše jen vzpourou zdá se proti smrti majestátu. 136