TUCHA.

Eliška Krásnohorská

TUCHA.
Noc jako stříbro! Její lesk div nezvoní! Kam děl se dolin stín a stesk? Vše zjasnilo se, ztichlo, kde se vánek vyroní, jest jak by štěstí dýchlo. Noc prozářila jezer klín až do hlubin – A máš-li v srdci černý stín, ta noc – ta v záři svojí jak jasnokřídlý cherubín hle – po boku ti stojí. Jsou chvíle – maně přiletí jak andělé! Znáš útěšné jich objetí? Ty pláčeš? Hle – co rosy se míhá v nivě zachvělé... Věř, pláče s tebou kdosi! 135