JARNÍM KVĚTŮM.

Eliška Krásnohorská

JARNÍM KVĚTŮM.
Slunných sadů oděv zelený a prostý podzim krášlí plodů barvitými skvosty; jak jim sluší statně šperk ten přebohatý, mlžně zamodralý, purpurově zlatý! Každý strom se smavě v té své chloubě shlíží, v loktech láskou silných nese sladkou tíži, jak by slastně vážil v úrodě svůj podíl, šepotaje hrdě: ejhle, co jsem zrodil! A když se ho dotkne vánek bystroletý, štědře sype plody, jako sypal květy, když jej snivé kouzlo máje přiodělo ve věncoví vzdušné, jež tak rychle mřelo. Nebyly jste marny, květy opadané, na jichž místě triumf zralých plodů plane! Musily jste rozkvést v oběť nesčíslnou, musily jste zvadnout smrtí láskyplnou. 163 Za životů svojich květných stotisíce plodům těm jste dali život, sprchajíce jako by vás nebe zemi slalo darem! Kvěťte znova, kveťte každým novým jarem! Kveťte z duše stromů, kveťte z duše lidu, květy nadšenosti, ideálních vidů! Roňte na svět čistou záplavu svou květnou v množství nekonečném, v oběť bezpočetnou! Přijde jeseň, paměť jarních tuch se vrátí: národy jak stromy budou pyšně státi, – plody tužeb jarých šperk jim dají čarný! Ideály smělé – kveťte! nejste marny. 164