Tíseň večera.

František Leubner

Tíseň večera.
Tma večera jak tučná hrobů dávnoletých hlína v chrám dusné vlhko kupí; tlí v něm s trouchní kvítí puch ulic, svátý s prachem do pavučin sítí, chlad hrobek zasutých, měst hříchů vonná špína. Jak Bůh by odešel,... lampa v slzách krve uhasíná... Jen oharek mi s čmoudem v brevíř z boční lodě svítí, dav s hrubým hovorem kde ven v plyn svítilen se řítí, a s pláčem duše tajeným ven klesá postať stinná... Hu – v průvanu se klátí s chřestem na řetízku stín hmotný na zdi, – seschlé useknuté rámě, jímž lámal svatokrádce kalich v mrzkém zisku. Mě hrůza stinadel tmou škrtí v rozhněvaném chrámě, jak na hrdle bych cítil v mrazném stisku tlak prstů kloubnatých a kostlivé to rámě... 78

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner