Pod opadalou omítkou.

František Leubner

Prach všedních dnů ať na duši mi lehá, co světlem plálo, matným stínem bledne, co kvetlo růží, tuhne v květy ledné, tep srdce vřelý žití mráz kdy žehá! Bouř také chrámu zlaté stěny šlehá, prach na obrazy sází se den ze dne, pak novou omítkou již neprohledne jich slavná veleba i tklivá něha. Jak vlhký žalář mrazí ambit holý. Jde klidně čas. Kde stěna malovaná, tam omítka zas loupá se a drolí. Zas radostně zřím: V poušti prší manna, zas Kristus usmívá se v pozástolí a na duze zas skví se svatá Panna.

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

100. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RECITANDO. (František Leubner)
  2. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  3. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  4. CHVÍLE. (František Leubner)
  5. IX. VOX COELESTIS. (František Leubner)
  6. LXII. (František Leubner)
  7. Nový život. (Augustin Eugen Mužík)
  8. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  9. HOLUBICE. (František Leubner)
  10. Ve tmách. (Antonín Klášterský)