V. Jde Jeseň z lesa, klestu pod otepí

František Leubner

V.
Jde Jeseň z lesa, klestu pod otepí Jde Jeseň z lesa, klestu pod otepí
 s hor k nám již babka dýchavičná spíchá, na prsty ozáblé si mlhu dýchá, zpod šátku vlas jí pavučím se třepí. Jde trhan Vítr. Třese zbujně štěpy, list za listem jak karty v prstech míchá, ať cesta, necesta, ať mez či lícha, jen hvizdne si, jde zlovolně jak slepý, neb všude narazí. Když babku zočí, jak zlatý ženich na paty se staví, kol pasu bere – a již se s ní točí. A přes lada a po stráni s ní šílí, až ouzko nám, jak hejří do únavy dva blázni staří, smutkem podnapilí. 87

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner