V. Jde Jeseň z lesa, klestu pod otepí

František Leubner

Jde Jeseň z lesa, klestu pod otepí s hor k nám již babka dýchavičná spíchá, na prsty ozáblé si mlhu dýchá, zpod šátku vlas jí pavučím se třepí. Jde trhan Vítr. Třese zbujně štěpy, list za listem jak karty v prstech míchá, ať cesta, necesta, ať mez či lícha, jen hvizdne si, jde zlovolně jak slepý, neb všude narazí. Když babku zočí, jak zlatý ženich na paty se staví, kol pasu bere – a již se s ní točí. A přes lada a po stráni s ní šílí, až ouzko nám, jak hejří do únavy dva blázni staří, smutkem podnapilí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

457. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma. (Ferdinand Tomek)
  2. ČESKÉ OBRÁZKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  3. Sám a sám. (Rudolf Bort)
  4. VESNICE U ZORANÝCH POLÍ (Antonín Sova)
  5. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  6. Bouře v horách. (Rudolf Pokorný)
  7. BŘEZEN. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Zlatými poli. (Antonín Klášterský)
  10. V žáru léta. (Antonín Klášterský)