XVI. V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku,

František Leubner

V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku, kdy vichr kvílí mrazných dum svých sloku, duch vejde smutný neslyšných mi kroků – a u hlav lože těsně se mi staví. Skráň pálí žhavá, srdce hoří v boku... Jsi duše těch, jež urval hrob mi dravý? Ó váš by zjev noc na den zjasnil smavý, v němž rosa očí úsměvem se taví – – Rci, kdo jsi? – Či mě smyslů děsí omyl?... Jen praskot příšerný mi odpovědí, jak někdo by zde v pláči ruce lomil... V kout prchá stín... jak rozžehnu si svíci. Pes v nohách lože vzrušen za ním hledí svých oči hnědých velkou zřítelnicí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

79. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RONDA. (Vladimír Frída)
  2. Ofelie. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  4. Dvě slzy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Noční jízda. (Jaroslav Vrchlický)
  6. INTIMNÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. FINALE. (Fred Grygar)
  8. UZDRAVENÍ. (Louis Křikava)
  9. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  10. ASTRY. (František Hais)