Maří Magdalena.

František Leubner

Maří Magdalena.
Vstal Kristus, alleluja! V ranním slunci stojí, klid velebný se jasní v obličeji, z ran jizvených se tiché hvězdy chvějí, skráň zbodenou mu chladem vůně zahrad hojí. A před ním klečí Maří v slastném nepokoji: Ne, sen to není toužné duše její! Zde září, Vítěz, hrobu u veřejí, však jejích rukou doteku se bojí. Ať na rozlukách srdce mřelo křečí, jak zachvělo se štěstím na den třetí, kdy vstanul ve slávě a kráse větší! Ó smrti, kdež tvůj osten? Láska kámen láme, co smrť jej nad milými srdci zapečetí, i vstane zas, co v srdci živo máme. 112

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner