Meditace
Chtěla bych klečíc v kostele
slyšet, jak pějí andělé,
a na varhany slyšet hrát –
zvuk jako světlo k zemi svát.
Chtěla bych slyšet ticho znít
na strunách sloupů stříbrných
a skloněna pod nebes krov
pět Hospodinu beze slov.
Chtěla bych slyšet slova znít,
jichž ústům nelze vyslovit,
aby se tělo Slovem stalo
a u Boha zas přebývalo.
*
Čím to, že v mládí dnech
musy či andělé
mé duši blízko byli,
že nejen v snech,
13
však v živém světle dne
mne často navštívili?
To ještě neztuhl
tvar tělesnosti mé,
do něhož duch Tvůj skanul,
obalem průsvitným,
vášněmi nezkalen,
Tvůj oheň svítil v něm a planul.
Mé dny se stmívají
a věčnost jde mi blíž.
Zda jejím větrem výš mé světlo vzplane?
Můj strom má tvrdý peň a srdce pod korou.
Až blesk Tvůj zlomí jej,
pak zahoří, ó Pane!
14