PÍSEŇ MLADÉ ŽENY.
Mně dvacet jar a uzavřena
hruď lásky touze musí být,
teď rozvážná jsem, moudrá žena,
mám vážnou chůzi, v oku klid,
konvenční úsměv, hovor, tvář,
i muž můj moudrý hospodář.
Však za tou maskou ledovitou
můj duch se skrývá plamenný;
chci život, číši nedopitounedopitou,
uchvátit touhy rameny,
ať znovu víno – bouř a ráj!
ji naplní až po okraj.
A skrytá touha někdy blýskne.
Než nadám se, jak před lety
zas v oko plam a na rty tryskne
mi lehká píseň grisetty
a divým tancem dá se v let
s modravým kouřem cigaret.
Zrak vrhá blesk a srdce pěje
divoký zpěv a unylý;
ty sám mu jenom rozuměje,
čarovný zjeve spanilý,
11
kdys potají mi zlíbat dej
svůj sladký zrak i obličej.
Jak včera v společnosti nudné,
tak vždy můj zrak tvůj hledá zor,
vždy k tobě jde mé srdce bludné
a míjí hlučný rozhovor,
a myšlenek a citů tlum
za kořist padá sladkých dum.
Máš pleť, v níž nádech bronzu světlý
jak Orient by zanechal,
a všecky jeho hvězdy slétly
se v čarovný tvých zraků pal,
a hebčí věru nad atlas
tvůj černý vous a černý vlas.
Zřím ve snách, jak ti s ramen splývá
nádherné řízy pestrý lem,
a pyšné témě turban skrývá
s démantů zdobou nad čelem,
a v pasu skvostně zdobený
meč damascenský zkřivený.
A já jsem tvoje Favoritta –
však spěšně vážnou tvářím líc,
ač hovorů těch dávno syta,
lem šatu přísně rovnajíc,
poslouchám všední hovor, smích,
jímž tlum se baví přátel mých.
12