PROBUZENÍ K ŽIVOTU
V pochybné chvíli, když se uzavřela
nad bytostí mou předtuch klenba těsná,
má duše zsinalá se němou hrůzou chvěla,
já k životu jsem probudil se ze sna.
Šílený bolestí jsem hleděl do Tvých lící,
jak rychle v černou tmu se rozplývají,
na celý zjev Tvůj, v prázdno prchajícíprchající,
a myšlénky se zastavily v taji.
To bylo večer již a srdce mého bití
hrozilo na vždy ztichnout každou chvíli.
Já zpečetil jsem vše, co poutalo mne k žití,
a poslouchal, jak vítr venku kvílí.
A cítil jsem pak v srdci rozteskněném,
když zaplavil mne žal,žal jak vlna dravá,
že bytost má je hrob, kde pod kamenem
svět vidin, mládí v prach se rozpadává.